Pyrenejský horský pes – Chien de Montagne des Pyrénées
Jaký vlastně je?
Pyrenejský horský pes pochází z oblasti Pyrenejí, kde po několik staletí na pastvinách chránil svěřená stáda ovcí před medvědy, vlky a jinými šelmami. První zmínky o obdobném psu pochází ze 14. století. Od 17.století získal pyrenejský horský pes novou roli a často soužil jako společenský pes u šlechty, kde se zřejmě vytvořila silná citová vazba k lidem, na rozdíl od jiných pasteveckých plemen. Mimo jiné byl chován také na dvoře krále Ludvíka XIV.
Pyrenej není jen velký bílý huňáč, žil po několik staletí jako neohrožený ochránce stád, je to pes samostatně uvažující, sám za sebe rozhodující. V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ TO NENÍ PES DO KOTCE!! Vyžaduje dostatek pohybu v prostoru, pevné a vysoké ploty.
I přes své samostatné uvažování, je velice upnutý na svého pána a jeho rodinu. Zbožňuje děti a ostatně jakákoliv mláďata, která jsou mu představená jako „naše“.
„Patou“, jak mu v Pyrenejích často říkají, velmi miluje svého majitele i jeho rodinu, které výborně chrání. Svým hlubokým štěkotem odradí každého zloděje. Koho však rodina vpustí jako „kamaráda“ za branku, pes jej respektuje. Vždy návštěvu čichem zkontroluje a často pak i přivítá. Patou není žádný zabiják, snaží se svojí velikostí a hlubokým hlasem zastrašit, kousnutí je pro něj až nejzazší možnost. V minulosti nebyl veden k ochraně před lidmi, ale před šelmami. Jeho dunivý štěkot se zintenzivňuje při západu slunce, kdy obchází svůj pozemek a mocným štěkotem dává do dalekého okolí znát, že je tam a není radno se přibližovat. Tohle je velmi důležité zvážit před koupí štěňátka, jak tolerantní jsou Vaši sousedi.
Jeho dávná samostatnost je v něm stále hluboce zakořeněná z dob, kdy na pastvině musel spoléhat jen na sebe a další členy psí smečky, a je pro něj těžce přijatelný výcvik a poslouchání na slovo. Proto není vhodný pro člověka, který žádá okamžité splnění povelů na sto procent. To je u pyrenejce pod jeho úroveň. Pyrenej se nikdy nemusel nikomu podřizovat, život s ním byl založen na vzájemném respektu a jakémsi společenství. Pyrenejský horský pes ví, že má sílu a energii větší než člověk a také ví, že jej musí chránit a respektovat.
Je to velmi chytrý a moudrý pes, umí se naučit mnoho povelů, ale už není tak ochotný je provádět, když se mu nechce. S pyrenejcem se prostě spíš „domluvíte“. Jsou prakticky nemotivovatelní, a tak jedinou motivací je radost svého majitele. Velmi dobře reagují na emoce, proto vaše zloba je pro něj trestem. Dokáže úžasně vycítit vaši náladu a rozpoložení.
Miluje blízkost svých lidí a rád vyhledává místa, odkud má na všechny přehled, nikdy není dotěrný. K dětem je neskutečně jemný a něžný, miluje jejich doteky, mazlení a objímání. Jsou neuvěřitelně trpěliví. Po právu se jim přezdívá „NĚŽNÝ OBR“.
Pyrenejec má ke své úžasné povaze i báječnou samočistící srst, která nepáchne a pokud není zrovna mokrý, krásně voní jako ovčí vlna.
